dnes je 28.3.2024

Input:

Předmět daně z přidané hodnoty v praktických příkladech

28.12.2016, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 24 minut

2016.2526.1
Předmět daně z přidané hodnoty v praktických příkladech

Mgr. Ing. Alena Dugová

Úvod

Český plátce daně z přidané hodnoty (DPH) v praxi realizuje transakce, které jsou jeho výnosem či příjmem z pohledu daně z příjmů, ale z různých důvodů nejsou tyto operace vůbec předmětem DPH v České republice, případně se jedná o transakce, u kterých se DPH vůbec neuplatňuje.

Zákon č. 235/2004 Sb., o DPH (dále jen "zákon o DPH", vymezuje plnění, která jsou předmětem daně, v § 2 zákona DPH velmi široce a při posuzování, zda je daná transakce předmětem daně či nikoliv, je nezbytné znát nejenom pravidla zákona o DPH, ale často na řadu přichází pravidla obsažená v rozsudích jak Soudního dvora Evropské unie (dále jen "EU"), tak Nejvyššího správního soudu. Stejně jako pro další oblasti existují i koordinační výbory či informace Generálního finančního ředitelství, které se problematikou předmětu DPH podrobněji zabývají.

Tento článek se zabývá vybranými případy, se kterými se český plátce DPH může v praxi setkat, ale plátce DPH si u těchto případů nemusí být jistý, zda dané plnění DPH podléhá. Ke každému uvedenému příkladu je obsaženo i vysvětlení s odkazem na příslušnou legislativu.

1) Právní instrumenty aplikované při porušení povinností v obchodních vztazích a předmět DPH

V obchodních vztazích se často obchodní partneři setkávají s tím, že jedna ze stran nesplní svoje povinnosti, které si spolu ujednali ve smlouvě či jiném právním jednání. Za porušení povinností v obchodních vztazích jedné straně obvykle náleží určitá forma satisfakce. Různé právní instrumenty, které zná občanské právo, je tedy potřeba ošetřit i z pohledu uplatnění DPH.

Zákon o DPH však neobsahuje žádné speciální ustanovení, které by se uplatněním DPH u právních instrumentů blíže zabývalo, a protož je třeba při posouzení, zda různé právní instrumenty jsou či nejsou předmětem DPH, vycházet z obecných pravidel. Pro správné uplatnění režimu DPH u právních instrumentů je nezbytné vycházet z konkrétních okolností daného případu a zabývat se charakterem dané operace. Pro oblast uplatnění DPH u právních instrumentů je relevantní zejména koordinační výbor Komory daňových poradců České republiky a Generálního finančního ředitelství č. 349/14.12.2011 Aplikace DPH u některých právních instrumentů, který shrnuje jednak obecná pravidla zákona o DPH k této problematice, ale i pravidla z dosavadní judikatury Soudního dvora EU (např. C-277/05 Société Thermale a C-222/81 a BAZ Bausystem AG). Generální finanční ředitelství v rámci koordinačního výboru potvrdilo, že "instrumenty, které mají charakter odškodnění či sankce a je jednoznačné, že je nelze kvalifikovat jako úplatu za zdanitelné plnění, nelze považovat za předmět DPH. Je nezbytné vycházet z věcného obsahu právních úkonů a v případě, že je dohledatelná věcná vazba ke zdanitelnému plnění, je nutno příslušnou jakkoli jinak formálně označenou platbu hodnotit jako úplatu za takové zdanitelné plnění." V praxi je tedy potřeba vždy vycházet z faktické podstaty právního úkonu, a nikoliv z formulace stanovené ve smlouvě, které může být zavádějící.

Příklad – Úroky z prodlení za pozdní úhradu za dodání zboží

Česká společnost (plátce DPH) vystavila daňový doklad za dodání zboží v tuzemsku za 10 000 000 Kč včetně DPH. Splatnost byla dohodnuta v písemné smlouvě a byla také uvedena na daňovém dokladu jako 15 dní od vystavení daňového dokladu. Ve smlouvě bylo mimo jiné také stanoveno, že při pozdní úhradě bude uplatněn vůči zákazníkovi úrok z prodlení ve výši 5% p. a. podle počtu dní prodlení. Informace o povinnosti hradit úroky z prodlení byla uvedena i na daňovém dokladu za dodávku zboží. Zákazník zaplatil za dodávku zboží se zpožděním, a proto mu za pozdní úhradu dodavatel vyúčtoval úrok z prodlení týkající se pozdní úhrady. Představuje uhrazený úrok z prodlení předmět DPH?

Z podstaty úroků z prodlení vyplývá, že představují zákonem stanovený sankční nástroj pro případ prodlení s plněním finančního závazku, který plní současně odškodňovací funkci. Úrok z prodlení nepředstavuje z pohledu DPH žádnou dodatečnou platbu za dodané zboží a úrok z prodlení tak netvoří úplatu vztahující se k obchodní transakci. Úrok z prodlení tak není předmětem DPH, protože nenaplňuje základní znaky plnění z pohledu DPH.

Příklad – Náhrada škody za poškození majetku odběratele

Česká společnost (plátce DPH) si objednala zahradnické práce na pozemku v sídle společnosti od jiného českého plátce DPH. Poskytovatel služby však v důsledku neodborného zacházení se zahradní technikou poškodil na zahradě vzácnou sochu, která patřila objednateli služeb. Odběratel tak požadoval od poskytovatele služby náhradu škody za poškození sochy ve výši 25 000 Kč. Představuje náhrada škody za poškozenou sochu předmět DPH?

Náhrada vzniklé škody představuje určité plnění z titulu odpovědnosti za způsobenou škodu. Proti zaplacené náhradě škody nezískává ten, kdo náhradu škody platí, žádné protiplnění ve smyslu dodání zboží nebo poskytnutí služby. Z tohoto důvodu náhrada škody není předmětem DPH.

Příklad – Náhrada škody od pojišťovny

Česká společnost (plátce DPH) v lednu 2015 zakoupila osobní automobil za 500 000 Kč plus DPH. U nákupu osobního automobilu si společnost uplatnila nárok na odpočet DPH v přiznání za leden 2015, protože v tomto období byl doručen daňový doklad. Osobní automobil byl v prosinci 2016 zničen při havárii, ale protože společnost má veškerý majetek pojištěn, obdrží od pojišťovny pojistné plnění ve výši 200 000 Kč. Vrak osobního automobilu bude dále prodán na náhradní díly do autoservisu se sídlem v Plzni za 50 000 Kč. Bude náhrada od pojišťovny a prodej vraku předmětem DPH?

Pojistné plnění představuje náhradu škody a fakticky se nejedná o žádnou úplatu od pojišťovny, a proto částka 200 000 Kč nebude předmětem DPH. Prodej vraku za sjednanou cenu 50 000 Kč bude předmětem DPH, protože jde o dodání zboží v tuzemsku. Ze sjednané úplaty 50 000 Kč je třeba odvést DPH na výstupu. Pro úplnost lze dodat, že společnost nebude vracet původně uplatněný nárok na odpočet DPH, protože prodej podléhá DPH na výstupu.

Příklad – Smluvní pokuta za porušení smlouvy

Česká společnost (plátce DPH) poskytuje úvěrové financování na osobní automobily. Každý klient je povinen odevzdat originál velkého technického průkazu úvěrové společnosti do 10 dní od obdržení státní poznávací značky. Pokud tak klient neučiní ve lhůtě, je česká společnost oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Představuje smluvní pokuta předmět DPH?

Protože smluvní pokuta je účtována za porušení příslušné smlouvy a nejedná se o úplatu za dodání zboží či poskytnutí služby, tak smluvní pokuta není předmětem DPH.

2) Transakce se službami a předmět DPH

Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o DPH je předmětem DPH poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku. Z tohoto ustanovení mimo jiné vyplývá, že pokud je u služby stanoveno místo plnění mimo Českou republiku, pak dané poskytnutí služby vůbec nebude předmětem DPH v České republice. Plátce DPH by si měl ověřit pravidla DPH v zemi, kde je stanoveno místo plnění.

Služby s místem plnění mimo tuzemsko budou tedy fakturovány bez české DPH a DPH bude přiznána příjemcem služby, případně se může stát, že českému plátci DPH vznikne povinnost se registrovat v zahraničí a bude povinen přiznat a odvést DPH v této zemi.

V praxi se často jako důvod, proč u standardních služeb s místem plnění mimo tuzemsko není aplikována česká DPH na výstupu, odůvodňuje proto, že služba je osvobozená od DPH. Toto odůvodnění je však v případě služeb s místem plnění mimo tuzemsko nesprávné. Pravděpodobně si plátci DPH zaměňují terminologii a aplikují odůvodnění, jako je tomu u dodání zboží do jiného členského státu EU nebo u vývozů zboží do třetích zemí (kdy tyto transakce jsou skutečně od DPH osvobozeny s nárokem na odpočet DPH). U služeb je ale správné odůvodnění fakturace bez DPH fakt, že služba má místo plnění mimo tuzemsko (nejčastěji to bude v sídle příjemce služby u služeb podle základního pravidla) a daná služba tak vůbec není předmětem české DPH, a z tohoto důvodu se DPH na výstupu neuplatňuje.

Příklad – Překladatelské služby poskytované švédskému podnikateli

Česká společnost (plátce DPH) se dohodla se švédským podnikatelem se sídlem ve Stockholmu (osoba registrovaná k dani ve Švédsku), že pro něj přeloží katalog jeho konkurenta z českého jazyka do švédštiny. Švédský podnikatel nemá v České republice provozovnu pro účely DPH ani není v České republice registrován k DPH. Bude poskytnutí překladatelské služby předmětem české DPH?

Podle základního pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby obsaženého v § 9 odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba sídlo. Protože příjemce služby je švédská osoba povinná k dani, místo plnění bude ve Švédsku. Služba, která nemá místo plnění v tuzemsku, není předmětem české DPH. Služba bude však předmětem DPH ve Švédsku a DPH přizná švédská společnost ve švédském přiznání k DPH.

Příklad – Překladatelské služby poskytované americkému podnikateli

Česká společnost (plátce DPH) se dohodla s americkým podnikatelem se sídlem v San Francisku (ve Spojených státech neexistuje DPH), že pro něj přeloží katalog jeho konkurenta z českého jazyka do angličtiny. Americký podnikatel nemá v České republice provozovnu pro účely DPH ani v České republice není registrován k DPH. Bude poskytnutí překladatelské služby předmětem české DPH?

Podle základního pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby obsaženého v § 9 odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba sídlo. Protože příjemce služby je americká osoba povinná k dani, místo plnění bude ve Spojených státech amerických. Služba, která nemá místo plnění v tuzemsku, není předmětem české DPH. Zda bude služba určitým způsobem daňově zohledněna americkou osobou povinnou k dani, záleží na daňové legislativě Spojených států amerických.

Příklad – Překladatelské služby poskytované americkému podnikateli, který má české DIČ

Česká společnost (plátce DPH) se dohodla s americkým podnikatelem se sídlem v New Yorku (ve Spojených státech neexistuje DPH), že pro něj přeloží katalog z angličtiny do českého jazyka. Tento katalog bude využíván pro prodej zboží českým zákazníkům. Americký podnikatel nemá v České republice provozovnu pro účely DPH, ale z důvodu prodeje zboží je v České republice registrován k DPH. Bude poskytnutí překladatelské služby předmětem české DPH?

Podle základního pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby obsaženého v § 9 odst. 1 zákona o DPH je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba sídlo. Pro třetí země se však může aplikovat výjimka tzv. pravidlo skutečného užití. Podle § 9a zákona o DPH se za místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo ve třetí zemi a která je plátcem DPH, považuje tuzemsko, pokud je místo plnění stanoveno podle § 9 odst. 1 zákona ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku. Protože americká společnost je zároveň českým plátcem DPH a ke skutečnému užití překladatelské služby dochází v České republice, tak je místo plnění na základě pravidla skutečného užití v České republice a služba je tak předmětem české DPH. Česká společnost vystaví daňový doklad a plnění zatíží českou DPH.

Příklad – Vstupenky na kongres v Německu

Česká společnost (plátce DPH) vyslala své zaměstnance na veletrh do Německa. Zaměstnanci si zakoupili vstupenku prostřednictvím webových stránek veletrhu a pořadatel zaslal daňový doklad k úhradě vstupného na konferenci. Na daňovém dokladu je uvedená německá DPH v souladu s německým zákonem o DPH. Je toto plnění předmětem DPH v České republice?

U služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy, pokud jde o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na tuto akci, je místo plnění stanoveno podle speciálního pravidla § 10b odst. 1 písm. a) ZDPH jako místo konání takové akce. Místo plnění je proto v Německu a služba správně podléhá DPH v Německu. Protože služba nemá místo plnění v tuzemsku, služba není předmětem DPH v tuzemsku, a proto se tuzemská DPH přiznávat v systému reverse-charge nebude a český plátce tento daňový doklad nebude uvádět v českém přiznání DPH. Pro úplnost lze dodat, že pokud by si chtěl český plátce DPH uplatnit nárok na odpočet DPH, je potřeba žádat přes systém vracení DPH v jiných členských státech EU za splnění daných podmínek.

Příklad – Nákup a prodej vstupenek na koncert na Slovensku

Česká společnost (plátce DPH) nakoupila od plátce DPH na Slovensku vstupenky na koncert konaný na Slovensku v srpnu 2017. Vstupenky následně česká společnost prodává zájemcům. Bude nákup a následný prodej vstupenek na koncert předmětem české DPH?

U služeb v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání a zábavy, pokud jde o službu spočívající v oprávnění ke vstupu na tuto akci, je místo plnění stanoveno podle speciálního pravidla § 10b odst. 1 písm. a) ZDPH jako místo konání takové akce. Místo plnění je proto na Slovensku a služba bude podléhat DPH na Slovensku. Služba tedy není předmětem DPH v tuzemsku, a proto se tuzemská DPH přiznávat v systému reverse-charge nebude a český plátce tento daňový doklad nebude uvádět v českém přiznání DPH. V případě prodeje vstupenek je uskutečňováno českým plátcem DPH plnění s místem plnění na Slovensku a bude třeba postupovat podle daňových zákonů na Slovensku. Společnosti může vzniknout povinnosti registrace k DPH a povinnost odvést z těchto prodejů slovenskou DPH a je třeba posoudit dle slovenského zákona o DPH i fakt, zda v případě registrace bude možnost uplatnit nárok na odpočet DPH přímo ve slovenském přiznání k DPH či půjde o nárok na odpočet DPH formou systému vrácení DPH.

Příklad – Ubytovací a stravovací služby pro polskou společnost

Česká společnost (plátce DPH) provozuje penzion v Janských Lázních. Celý penzion byl pronajat na celý týden v prosinci 2016 polskou společností, která je osobou registrovanou k dani v Polsku. Český penzion vystavuje daňový doklad a fakturuje na polské DIČ. Polská společnost v penzionu uskutečňuje školení svých obchodních zástupců, kteří jsou zaměstnanci.

U služeb spojených s nemovitou věci, kam patří i ubytovací služby, je místo plnění stanoveno podle speciálního pravidla § 10 zákona o DPH jako místo, kde se nemovitá věc nachází. U stravovacích služeb je místo plnění stanoveno podle speciálního pravidla § 10c zákona o DPH jako místo, kde stravovací služba skutečně byla poskytnuta. Protože penzion se nachází v České republice, je místem plnění při poskytování ubytovacích i stravovacích služeb tuzemsko. Ubytovací i stravovací služba je tak předmětem DPH v tuzemsku. Protože zdanitelná plnění ubytovací i stravovací služby spadají do přílohy č. 2 k zákonu DPH, tak se uplatní první snížená sazba daně. Pro úplnost lze dodat, že pokud by si chtěl polský plátce DPH uplatnit nárok na odpočet DPH, je potřeba zažádat přes systém vracení DPH v jiných členských státech EU za splnění daných podmínek (bude možné pouze u ubytování, protože u občerstvení není možné nárok na odpočet DPH uplatnit).

Příklad – Kompenzace mezi českými plátci kvůli rekonstrukci

Česká společnost (plátce DPH) obdržela na základě písemné dohody finanční kompenzaci od jiného českého plátce DPH při přestavbě budovy v Praze, kde sídlí obě společnosti. S rekonstrukcí dala česká společnost souhlas a za omezení provozu a prašnost obdržela na účet kompenzaci ve výši 200 000 Kč. Je daná kompenzace předmětem DPH?

Poskytnutím služby se podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona o DPH rozumí i zavázání se strpět určité

Nahrávám...
Nahrávám...