dnes je 7.10.2024

Input:

Přepravní služby

28.5.2013, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 14 minut

Přepravní služby

Ing. Václav Benda, Ing. Zdenka Cardová

Právní úprava:

  • Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

    • § 2 odst. 1 písm. b) – Předmět daně při poskytování služeb

    • § 9, 10a, 10f a 10g – Místo plnění při poskytování služeb

    • § 14 – Poskytnutí služby

    • § 21 – Povinnost přiznat daň na výstupu a den uskutečnění zdanitelného plnění

    • § 24 a § 24a – Povinnost přiznat uskutečnění služby

    • § 29 – Náležitosti daňového dokladu

    • § 36 – Základ daně

    • § 47 – Sazby daně u zdanitelného plnění

    • § 69 a 70 Osvobození od daně u přepravy

    • § 73 – Odpočet daně při poskytování služeb

    • § 102 – Souhrnná hlášení

    • § 108 – Osoby povinné přiznat a zaplatit daň

  • ČÚS pro podnikatele č. 017 Zúčtovací vztahy, bod 3.5.

Popis operace:

Podle zákona o DPH je předmětem daně poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Ve vazbě na toto vymezení jsou tedy předmětem daně i přepravní služby, které spočívají v přepravě zboží na území tuzemska, do jiných členských státu nebo z jiných členských států a do třetích zemí a ze třetích zemí.

Místo plnění

Při poskytování přepravních služeb bylo místem plnění do konce roku 2009 obecně území, kde se přeprava uskutečňovala, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o přepravu osob nebo o přepravu zboží. Podle úpravy platné od 1. 1. 2010 je rozlišován postup při stanovení místa plnění u přepravy osob a u přepravy zboží.

Při poskytování přepravy osob je od 1. 1. 2010 podle § 10a zákona o DPH místem plnění místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje, a to bez ohledu na to, zda se jedná o přepravu osob pro osobu povinnou k dani nebo pro osobu nepovinnou k dani. Jedná se tedy o obdobnou úpravu, která platila do konce roku 2009. Prakticky to znamená, že přeprava osob po tuzemsku podléhá zdanění, případně osvobození od daně, jedná-li se o přepravu osob z tuzemska do jiného členského státu nebo do třetí země či naopak, a to podle zákona o DPH platného pro Českou republiku.

Při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k dani je obecně od 1. 1. 2010 místem plnění podle § 10f zákona o DPH místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje. Jedná-li se o přepravu zboží mezi členskými státy pro osobu nepovinnou k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy.

V případě přepravy zboží pro osoby povinné k dani se od 1. 1. 2010 postupuje podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, podle něhož je místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani místo, kde má tato osoba sídlo. Pokud je služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna. Prakticky to znamená, že pro přenesení místa plnění mimo tuzemsko je dostačující, aby plátce poskytl přepravu zboží osobě povinné k dani se sídlem mimo tuzemsko a není podstatné, kde bude tato přeprava zahájena a ukončena. Přeprava zboží spojená s dovozem a vývozem je v tuzemsku nadále osvobozena od daně podle § 69 zákona o DPH.

U služeb přímo souvisejících s přepravní službou, např. pro nakládku, vykládku a manipulaci se zbožím je také rozlišováno, zda jsou tyto služby poskytovány osobě povinné k dani nebo osobě nepovinné k dani. Jsou-li tyto služby poskytovány osobě nepovinné k dani, místem plnění je od 1. 1. 2010 podle § 10g zákona o DPH místo, kde je tato služba skutečně poskytnuta. Pokud jsou uvedené služby po 1. 1. 2010 poskytovány osobě povinné k dani, určí se místo plnění podle základního pravidla uvedeného v § 9 odst. 1 zákona o DPH, jak bylo vysvětleno v předchozím textu.

Poskytování služeb v tuzemsku

U služeb s místem plnění v tuzemsku je poskytovatel, který je plátcem daně, povinen přiznat daň na výstupu standardním způsobem, pokud se na tuto službu nevztahuje osvobození od daně. Povinnost přiznat daň při poskytování služby vzniká plátci obecně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty, která se vztahuje k tomuto zdanitelnému plnění, podle toho, která skutečnost nastane dříve, a také je povinen tuto přiznanou daň uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo ve kterém přijal úplatu, a to vždy v tom zdaňovacím období, které nastalo dříve.

Při poskytování služeb je zdanitelné plnění uskutečněné dnem poskytnutí služby nebo dnem vystavení daňového dokladu, pokud je vystaven před datem poskytnutí služby.

Základem daně je při poskytnutí služby vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění, tj. za poskytnutí služby od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo případně od třetí osoby. Tato částka se snižuje o daň, tj. z částky bez daně se daň vypočte jako přirážka odpovídající příslušné sazbě daně.

U služeb, na které se nevztahuje osvobození od daně, se uplatní obecně základní sazba daně od 1. 1. 2013 ve výši 21 %, s výjimkou služeb, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o DPH, v níž jsou uvedeny služby, pro které platí snížená sazba daně, od 1. 1. 2013 ve výši 15 %.

Poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku

Při poskytnutí uvedených služeb osobou neusazenou v tuzemsku osobě, která je plátcem daně, vzniká povinnost přiznat a zaplatit daň, pokud je místo plnění v tuzemsku tomuto plátci jako příjemci služby na tzv. principu reverse-charge.

Poskytnutí služby plátcem daně s místem plnění mimo tuzemsko

Poskytne-li plátce daně se sídlem v ČR službu s místem plnění mimo tuzemsko, neuplatňuje u této služby daň podle zákona o DPH platného v ČR. V tomto případě postupuje podle právních předpisů platných v zemi, kde je místo plnění, z nichž by mělo vyplývat, zda má tento poskytovatel služby povinnost přiznat daň v této zemi nebo zda má tuto povinnost na principu reverse-charge příjemce této služby ve své zemi.

Plátce při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko má povinnost přiznat toto plnění ke dni jeho uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve. Toto plnění je plátce povinen uvést do daňového přiznání, a to za zdaňovací období, kdy mu vznikla povinnost je přiznat. Od 1. 1. 2010 je plátce povinen poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1 zákona o DPH vykazovat v souhrnném hlášení, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň z této služby příjemce služby ve své zemi.

Plátce, který poskytuje službu s místem plnění mimo tuzemsko, je povinen vystavit za každé plnění s místem plnění mimo tuzemsko daňový doklad obsahující předepsané náležitosti, a to nejpozději do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo poskytnutí služby. Náležitosti tohoto daňového dokladu jsou od 1. 1. 2013 vymezeny v § 29 ZDPH. Na dokladu musí být ve vazbě na směrnici o DPH uvedeno sdělení "daň odvede zákazník“.

Souvztažnosti:

   
Č. Účetní případ MD DAL
1. Přeprava zboží – pro tuzemskou osobu (v tuzemsku)
– základ 311 602
– DPH 311 343 AÚ
2. Přeprava zboží – spojená s dovozem a vývozem 311 602
3. Úhrada – příjem na bankovní účet 221 311

Analytické účty:

Pohledávky jsou členěny podle jednotlivých věřitelů s odlišením na tuzemskou a cizí měnu. U daně z přidané hodnoty je nutné zajistit analytické členění účtu, které zajistí vazbu na jednotlivé řádky daňového přiznání.

Nejčastější chyby:

Při uplatňování DPH u služeb se plátci daně dopouštějí často chyb při stanovení místa plnění, protože pravidla pro určení místa plnění u služeb se od 1. 1. 2010 změnila a někteří plátci si neuvědomují praktické dopady těchto změn.

Příklad 1:

Vysvětlení postupu plátce, který poskytuje přepravní službu s místem plnění v tuzemsku.

Přepravní firma, která je plátcem daně, přepravuje zboží z Prahy do Brna pro jinou českou firmu, která je také plátcem daně v tuzemsku. Místo plnění je v tomto případě v tuzemsku podle sídla příjemce služby a přepravní firma jako plátce daně musí u přepravní služby pro jinou českou firmu, která je plátcem daně, uplatnit daň na výstupu podle zákona o DPH platného pro ČR. Přeprava zboží byla na základě smluvního ujednání uskutečněna 31. 5. za sjednanou cenu 10 000 Kč v úrovni bez daně, v níž byla zahrnuta i částka mýtného, kterou musel přepravce zahrnout do základu daně. Tato částka zvýšená o daň byla objednatelem na základě daňového dokladu vystaveného přepravcem 5. 6. uhrazena 15. 6. Z toho vyplývá, že přepravci v daňovém přiznání za měsíc květen, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, vznikla povinnost přiznat daň ve výši 2 100 Kč, tj. ve výši 21 % z částky 10 000 Kč.

Česká přepravní firma

     
Č. Účetní případ MD DAL
1. Přeprava zboží
– základ 10 000 311 602
– DPH 2 100 311 343 AÚ
2. Úhrada – příjem na účet 12 100 221 311
Příklad 2:

Vysvětlení postupu uplatnění daně při přepravě zboží z tuzemska do jiného členského státu, pro niž může být místo plnění ve vazbě na osobu zákazníka v tuzemsku nebo v jiném členském státě, pokud se jedná o přepravu zboží do jiného členského státu pro osobu povinnou k dani k dani se sídlem v jiném členském státě.

  1. Přeprava zboží z tuzemska pro plátce daně

    Česká přepravní firma, která je plátcem daně, přepravuje zboží z Prahy do Vídně pro jinou českou firmu, která je také plátcem daně v tuzemsku. Místo plnění je v tomto případě v tuzemsku podle sídla příjemce služby, který je osobou povinou k dani, a přepravní firma jako plátce daně musí u přepravní služby pro jinou českou firmu, která je plátcem daně, uplatnit daň na výstupu standardním způsobem podle zákona o DPH platného pro ČR.

    Česká přepravní firma

       
    Č. Účetní případ MD DAL
    1. Přeprava zboží
    – základ 311 602
    – DPH 311 343 AÚ
  2. Přeprava zboží z tuzemska pro osobu nepovinnou k dani z tuzemska

    Česká přepravní firma, která je plátcem daně, přepraví nábytek z Prahy do Vídně pro českého občana, který je

Nahrávám...
Nahrávám...