dnes je 19.8.2019
Input:

Tabulkový přehled významných změn vyplývajících z daňového balíčku 2019 - 2. část

17.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.15.2
Tabulkový přehled významných změn vyplývajících z daňového balíčku 2019 – 2. část

Ing. Jan Molín, Ph.D.

VYŠLO V ČÍSLE 15/2019

Poznámka redakce: první část tabulkového přehledu věnující se daním z příjmů, spotřebním daním a daňovému řádu, naleznete ZDE.

Dnem 1. dubna 2019 nabyla účinnosti podstatná část tzv. daňového balíčku, tedy zákona č. 80/2019 Sb., kterým se novelizuje řada (zejména) daňových zákonů. V první části článku jsme Vám přinesli stručný přehled změn v oblastech daní z příjmů, spotřebních daní a daňového řádu. V následujícím přehledu přinášíme vysvětlení nejvýznamnějších změn u daně z přidané hodnoty, které vyplývají z novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH” nebo též jen „ZDPH”). Některé ze změn mají odloženou účinnost, jiné lze naopak použít již zpětně, proto pokud daná změna nenabývá účinnosti ke dni 1. dubna 2019, je tato informace explicitně uvedena.

Obecně k novele zákona o DPH  
Novela zákona o DPH je z celého daňového balíčku nejobsáhlejší, neboť obsahuje cca 270 změnových bodů. Řada změn je však takových, že dochází pouze ke zpřesnění textu zákona, resp. definic některých pojmů tak, aby byly v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH”), resp. navazující judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Příkladem může být formulační změna týkající se vymezení předmětu daně (viz § 2 ZDPH) – u daně z přidané hodnoty obecně platí, že aby bylo nějaké plnění předmětem této daně, musí být (až na výjimky) uskutečněno osobou povinnou k dani (zjednodušeně podnikatelem). Zejména u fyzických osob je však nutné rozlišovat případy, kdy osoba povinná k dani – plátce DPH jedná jako podnikatel (tato plnění budou předmětem DPH) a kdy jedná jako „běžný občan” – například pokud prodává starou pračku z domácnosti, z tohoto plnění se DPH odvádět nebude. Dosavadní text zákona o DPH toto odlišoval tak, že ve vymezení předmětu daně se požadovalo, že plnění má být poskytnuto „v rámci uskutečňování ekonomické činnosti”. Nově se definuje, že aby bylo plnění předmětem daně, musí být uskutečněno osobou povinnou k dani, „která jedná jako taková” (toto sousloví používá směrnice o DPH).
Dochází také k upřesnění pojmu úplata (§ 4 odst. 1 písm. a) ZDPH), přičemž nově se do tohoto pojmu zahrnuje i dotace k ceně. Do zákona o DPH se současně zavádí nový pojem (legislativní zkratka) „uskutečněné plnění” (§ 4 odst. 1 písm. n) ZDPH), kterým se rozumí dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani, která jedná jako taková. Jsou to tedy plnění, která mají místo plnění jak v tuzemsku, tak i mimo tuzemsko. Doposud tento pojem v zákoně o DPH chyběl a jeho zavedení zjednodušuje text zákona na více místech. Stejně tak dochází k formulační změně pojmu „ekonomická činnost” – viz § 5 odst. 3 ZDPH.
Do zákona o DPH nakonec nebyly přijaty některé významné změny, které byly obsaženy v původním návrhu daňového balíčku. Nebyla tak přijata koncepční změna týkající se zdaňování jednatelů ani významné změny týkající se dotací. Tyto oblasti zřejmě budou předmětem návrhů dalších novel.  
§ 4a ZDPH – Obrat  
Zákon o DPH obsahuje definici pojmu obrat, který poté využívá na více místech. Jedním z důvodů, proč je definice tohoto pojmu důležitá, je skutečnost, že směrnice o DPH umožňuje od aplikace daně z přidané hodnoty osvobodit tzv. malé podniky, jejichž roční obrat nepřesahuje určitou částku (viz čl. 287 směrnice o DPH – v případě České republiky se jedná o 35 000 EUR). V zákoně o DPH je tak stále vymezen ekvivalent této částky obratu ve výši 1 mil. Kč, kterou daná osoba povinná k dani (pokud se nechce stát plátcem DPH) nesmí překročit za období po sobě jdoucích 12 kalendářních měsíců – viz § 6 zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že obratem se pro účely DPH měří velikost daného podniku, neměly by být do obratu zahrnovány „mimořádné” položky, neboť ty by velikost podniku zkreslovaly. Z tohoto důvodu dřívější (i současná) právní úprava z obratu vylučuje úplatu za prodej nebo poskytnutí dlouhodobého majetku. Novela však upřesňuje, že pokud by se jednalo o nedílnou součást obvyklé ekonomické činnosti osoby povinné k dani, i úplata za prodej a poskytnutí dlouhodobého majetku se do obratu zahrnuje.  
§ 10i ZDPH – Změna ve zdaňování tzv. digitálních služeb – účinnost již od 1. ledna 2019  
V systému DPH je jedním z klíčových parametrů tzv. místo plnění. To se vymezuje pro různá plnění různě, přičemž platí, že pokud je místo plnění mimo Českou republiku, české dani z přidané hodnoty dané plnění nepodléhá (může ale podléhat dani v zahraničí – viz dále). Jednou z oblastí, kde se dlouhodobě vedly (zejména politické) diskuze nad pravidly pro stanovení místa plnění, je poskytování tzv. digitálních služeb osobám nepovinným k dani (tj. zejména běžným občanům – neplátcům DPH). Digitálními službami se přitom rozumí zejména elektronicky poskytované služby (například stažení aplikace do mobilního telefonu, jiného softwaru, hudby, filmů, her, ale i řada dalších plnění), dále telekomunikační služby a služby rozhlasového a televizního vysílání. Výsledkem těchto debat bylo zavedení pravidla, že za místo plnění u poskytování těchto služeb se obecně považuje místo (stát) příjemce služby (tj. občana – osoby nepovinné k dani). Znamená to tedy, že pokud například český poskytovatel poskytne digitální službu osobě nepovinné k dani (občanovi) na Slovensku, místo tohoto plnění bude na Slovensku a z daného plnění bude muset být odvedena slovenská daň z přidané hodnoty. Z obecných pravidel DPH pak vyplývá, že český poskytovatel by se musel na Slovensku zaregistrovat jako plátce DPH a daň tam odvést. Vzhledem k tomu, že států, kam se digitální služby poskytují (a tím i povinných registrací k DPH) by mohlo být v konkrétním případě velmi mnoho a také z důvodu určitých administrativních zjednodušení se zavedla možnost, že tito plátci mohou využít zjednodušenou proceduru tzv. jednoho správního místa (MOSS – Mini One Stop Shop), která spočívá v možnosti, že daný plátce se namísto registrace ve státě příjemce zaregistruje do režimu MOSS ve své zemi (v České republice je pro MOSS místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Jihomoravský kraj) a prostřednictvím místního finančního úřadu odvádí DPH do zahraničí.
Samo o sobě se však stále jedná o poměrně složitou proceduru, neboť daň z přidané hodnoty musí být odváděna podle pravidel (sazeb daně atp.) těch států, do kterých se plnění poskytují, musí se podávat daňová přiznání, platit daň v eurech atp. Novela zákona o DPH tak zavádí zjednodušení, že za místo plnění u poskytování digitálních služeb osobám nepovinným k dani je možné považovat místo, kde má poskytovatel služby své sídlo nebo provozovnu (tedy je možné odvádět DPH ve státě poskytovatele služby), pokud celková hodnota těchto služeb bez DPH nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 EUR, resp. 256 530 Kč. Do této hodnoty se započítává souhrn poskytnutých digitálních služeb osobám nepovinným k dani do všech států Evropské unie. Současně je stanoveno, že se jedná o možnost (nikoliv povinnost), tedy i v případě nižších hodnot poskytovaných služeb je možné i nadále využívat MOSS. Pokud se ale poskytovatel rozhodne MOSS i nadále využívat, je povinen tak postupovat do konce bezprostředně následujícího kalendářního roku po roce, kdy se takto rozhodl.
Vzhledem k tomu, že se jedná o pravidlo transponované z evropské směrnice, jejíž účinnost nastala od 1. ledna 2019, bylo možné jej aplikovat zpětně.  
§ 15 až § 15b ZDPH – Nová ucelená pravidla týkající se poukazů – účinnost již od 1. ledna 2019