dnes je 23.9.2019
Input:

Tabulkový přehled významných změn vyplývajících z daňového balíčku 2019 - 3. část

5.9.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.19.2
Tabulkový přehled významných změn vyplývajících z daňového balíčku 2019 – 3. část

Ing. Jan Molín, Ph.D.

VYŠLO V ČÍSLE 19/2019

V tomto článku jsme Vám přinesli první část stručného přehledu změn v oblasti daně z přidané hodnoty, které vyplývají z novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH” nebo též jen „ZDPH”) provedené tzv. daňovým balíčkem. V tomto čísle přinášíme zbylou část nejdůležitějších změn. Některé z nich mají odloženou účinnost, proto pokud daná změna nenabývá účinnosti ke dni 1. dubna 2019, je tato informace explicitně uvedena.

§ 42 ZDPH – Úprava pravidel pro opravu základu daně – obecně  
V zákoně o DPH dochází k poměrně zásadním změnám pravidel týkajících se oprav základu daně. Jednou z obecných změn je nová úprava okamžiku, kdy se oprava základu daně (jako samostatné zdanitelné plnění) považuje za uskutečněnou – tj. de facto stanovení „DUZP”. Doposud platilo, že v případě, kdy se opravou základu daně snižovala daň na výstupu, se kterou byla spojena povinnost dodavatele vystavit opravný daňový doklad (dobropis), oprava se považovala za uskutečněnou až dnem, kdy odběratel obdržel daňový doklad. Toto pravidlo způsobovalo aplikační problémy, a to nejen kvůli povinnosti dodavatele prokazatelně doručit opravný daňový doklad odběrateli (a mít o tom pro účely daňového řízení důkazní prostředek), ale i kvůli nejistotě, kdy přesně (v jaký den) k doručení došlo. Problémy se objevovaly mimo jiné u kontrolních hlášení, neboť dodavatel a odběratel často uváděli ve svých kontrolních hlášeních u shodné transakce jiná data. Nyní dochází pro dodavatele k příjemné změně v tom smyslu, že oprava základu daně se nově považuje za uskutečněnou již dnem, kdy nastaly skutečnosti rozhodné pro provedení opravy základu daně (toto datum je nově povinnou náležitostí opravného daňového dokladu). Neznamená to ale, že již v tento den je ve všech případech možné opravit základ daně (a daň), nýbrž v případě, kdy se opravou snižuje základ daně a dodavatel má povinnost vystavit opravný daňový doklad (dobropis), může si opravu základu daně uvést do daňového přiznání (a tím snížit svoji daň na výstupu) za zdaňovací období, ve kterém dodavatel vynaložil úsilí k doručení opravného daňového dokladu, tj. kdy jej zaslal domluvenou, resp. obvyklou cestou odběrateli. Tedy například domluví-li se poslední den daného měsíce dodavatel s odběratelem na poskytnutí slevy z ceny dodaného zboží a téhož dne dodavatel vystaví opravný daňový doklad (dobropis) a zašle jej obvyklou cestou (například poštou) odběrateli, již v tento den si může dodavatel snížit svoji daňovou povinnost na výstupu, a to i tehdy, pokud opravný daňový doklad bude odběrateli fakticky doručen až v následujícím měsíci. Další významná změna se týká lhůty pro provedení opravy základu daně. Doposud bylo stanoveno, že opravu základu daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění. To způsobovalo v praxi často problémy, neboť pokud bylo dané plnění například předmětem soudního sporu, nebylo neobvyklé, že spor skončil až po uplynutí této lhůty a základ daně tak nebylo možné opravit. Do zákona se nyní doplňuje, že lhůta pro opravu základu daně neběží po dobu soudního nebo rozhodčího řízení v souvislosti s původním plněním, pokud toto řízení má vliv na výši základu daně. Z přechodných ustanovení dále vyplývá, že řízení, která byla započata před 1. dubnem 2019 (před účinností novely), staví i běh lhůty, která započala před tímto datem.  
§ 42 ZDPH – Oprava základu daně v případě reorganizace  
Zákon o DPH nově explicitně umožňuje opravit základ daně v případě reorganizace – do zákona o DPH se tak zavádí nový obecný důvod pro možnost opravy základu daně (je upraven v ustanovení § 42 odst. 1 písm. f) ZDPH). Aby bylo možné opravu základu daně v případě reorganizace provést, je nutné, aby pohledávka byla zahrnuta do schváleného reorganizačního plánu. V ustanovení § 42 odst. 3 ZDPH se vymezují okamžiky, kdy se v případě reorganizace oprava považuje za uskutečněnou (tj. vymezuje se „DUZP”). Jde buď o den schválení reorganizačního plánu, den zrušení rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu nebo den přeměny reorganizace v konkurs. Již v tyto dny je možné opravu základu daně uvést v daňovém přiznání (v těchto případech není podmínkou pro uvedení opravy do daňového přiznání to, že dodavatel vynaložil úsilí k doručení opravného daňového dokladu odběrateli).  
§ 46 až § 46g ZDPH – Oprava základu daně v případě nedobytné pohledávky  
Do zákona o DPH se dostává relativně rozsáhlá právní úprava umožňující provést opravu základu daně v případech nedobytných pohledávek. Jedná se o poměrně zásadní věcnou změnu oproti dosavadní úpravě, která umožňovala opravit základ daně jen u nedobytných pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení (a to při splnění řady dalších podmínek). Nová úprava rozšiřuje možnosti opravit základ daně i na další situace, kdy dodavatel má vůči odběrateli nedobytnou pohledávku. Výčet těchto situací je uveden v § 46 odst. 1 zákona o DPH, přičemž je pro ně shodné, že aby bylo možné opravit základ daně, musí být nedobytná pohledávka předmětem „oficiálního” řízení. Jedná se tedy nejen (jako doposud) o pohledávky v insolvenčním řízení, ale i o pohledávky vymáhané v exekučním řízení, resp. pohledávky za dlužníkem, který zemřel, a které jsou předmětem řízení o pozůstalosti. Oprava základu daně se obecně provede ve výši neobdržené úplaty za zdanitelné plnění na základě výsledku daného řízení. Opravu lze ale provést i v případě, kdy dané řízení ještě neskončilo a přitom již uplynulo 5 let od původního zdanitelného plnění – v takovém případě se oprava provede ve výši kvalifikovaného odhadu úplaty, která nebude obdržena (na základě dosavadního výsledku a průběhu příslušného řízení). Na základě skutečného výsledku řízení bude poté výše opravy korigována. Stanoví se současně, že výše opravy se sníží o případné pojistné plnění, které věřitel obdržel v souvislosti s pojištěním své pohledávky. Zákon o DPH v § 46e definuje náležitosti jednotlivých opravných daňových dokladů a v § 46f vymezuje, kdy se oprava považuje za uskutečněnou (často je to vázáno až na doručení opravného daňového dokladu). Lhůta pro provedení opravy je tříletá, přičemž neběží po dobu trvání jednotlivých řízení. V souladu s přechodnými ustanoveními se podle nových pravidel postupuje i v případě, že se původní zdanitelné plnění uskutečnilo před 1. dubnem 2019, pokud veškeré skutečnosti rozhodné pro provedené opravy základu daně nastaly po 1. dubnu 2019.  
§ 56 odst. 3 ZDPH – Změna podmínek pro dobrovolné zdanění nájmu nemovité věci – účinnost od 1. ledna 2021  
Nájem nemovité věci patří do skupiny tzv. osvobozených plnění bez nároku na odpočet daně. Obecně to tedy znamená, že pokud vlastník nemovité věci tuto věc najímá (resp. nájemce podnajímá), u nájemného sice neuplatňuje DPH, nicméně na druhé straně si není oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu u souvisejících plnění. Je poměrně známou skutečností, že dosavadní pravidla umožňují, že dodavatel se osvobození může vzdát, tedy nájemné dobrovolně zdaňovat, což vede k závěru, že si poté může uplatnit odpočet daně na vstupu. Stávající řešení je založeno na třech podmínkách, a to, že se dodavatel rozhodne, že bude takto postupovat (tedy nájemné zdaňovat), a dále že se jedná o nájem jinému plátci DPH, a to za účelem uskutečňování jeho ekonomické činnosti. Vzhledem k tomu, že zákonodárce vyhodnotil, že uvedená kritéria jsou vágní (zejména s ohledem na to, že není definován rozsah ekonomické činnosti) a že v praxi může docházet k obcházení pravidla o osvobození bez nároku na odpočet daně na vstupu, zpřesnil (a zpřísnil) podmínky, za nichž je možné nájemné dobrovolně zdaňovat. S účinností od 1. ledna 2021 tedy bude možné se dobrovolně vzdát osvobození jen tehdy, nebude-li se jednat o stavbu pro bydlení (blíže viz ustanovení § 56a odst. 3 zákona o DPH). Stávající podmínky zůstávají dále zachovány, tedy dodavatel se bude moci rozhodnout uplatňovat daň obecně za situace, kdy nájemcem bude jiný plátce daně a nájem bude uskutečňován pro jeho ekonomickou činnost.